Ludvík Vaculík - Hlavní stránka Ludvik Vaculik
* 23.7.1926     † 6.6.2015
PROZAIK, FEJETONISTA a PUBLICISTA
 

Články k 80. narozeninám / T.Vystrčil:Vaculíkův bezútěšný boj


  Domů

 -> Životopis
 -> Sborník k 50. narozeninám
 OBNOVIT Články k 80. narozeninám
  • V.Havel
  • J.Beneš:Dekret
  • M.Jungmann:Čekám na tu knihu
  • A.Kliment:Arcikníže české literatury
  • A.Kliment:Neschůdný člověk
  • V.Merta:Zpěvák písní
  • A.Michnik:Szanowny Panie Ludviku
  • J.Patočka:Havlíček,Peroutka,Vaculík
  • B.Rychlík:Z našeho psího života
  • J.Šabata:Vaculíkovy Srpnové dny…
  • J.Šiklová:Přemýšlení o statečnosti
  • M.M.Šimečka:Být náčelníkem
  • J.Trefulka:Tisíce slov
  • L.Vaculík:Dobrý den!
  • I.Klíma:Méně známý Ludvíkův čin
  • T.Vystrčil:Vaculíkův bezútěšný boj
  • R.Kalenská:Prezidentování jsem radši nechal Havlovi
  • K.Hvížďala:Causa Ludvík Vaculík
  • P.Kosatík:Hlavní vaculíkovská otázka
  •  -> Sborník k 85. narozeninám
     -> Články na rozloučenou
     -> Tvorba
     -> Edice Petlice
     -> Charta 77
     -> Lidové noviny
     -> Literární noviny
     -> Časopis Obsah
     -> Fejetony
     -> Vydáno v zahraničí
     -> Bibliografie
     -> Rozhovory
     -> StB
     -> Další texty
     -> Video
     -> Fotografie
     -> Vystavy
     -> Prameny
     -> Odkazy
     -> O webu

    Vaculíkův bezútěšný boj

    Tomáš Vystrčil
    (Lidové noviny, 24. července 2006, roč. 19, č. 170, s.11.)

    Vaculíkovy příspěvky v současných, stále se měnících Lidovkách mohou působit na některé čtenáře příkladně anachronicky. Cožpak asi může tak exkluzivně subjektivní názor s podivným slovosledem, vycházející často z letmého setkání s „obyčejnými lidmi“, přírodní reflexe, krátké zahlédnutí unikavého jevu vypovědět o naší politické situaci, mezinárodních vztazích či pohybu na burze, pomyslí si patrně nejeden postmoderní čtenář.
    Jedna slavná stať Martina Heideggera se jmenuje Básnicky bydlí člověk. Velký filozof se v ní vyrovnává s postupným zanikáním filozofie jako samostatné disciplíny, jejíž témata si postupně rozebraly specializované vědní obory. Heidegger se na tento pohyb nedívá s potěšením, neboť si je vědom toho, že v přemíře věd o člověku se člověk vytratí. Ale navíc a hlavně, člověk nepobývá, nebydlí na této zemi jako exaktní vědec vybavený specifickým odborným jazykem, ale mnohem spíše jako básník vnímající skutečnost mnohem plněji, stále obklopen tajemstvím a tendencí porozumět celku bytí. A zde se potkáváme s fenoménem Vaculík.
    Z Vaculíkovy řeči totiž vyvěrá moudrost mnohem bohatší a pronikavější, než jsou komentáře a názory politologů, ekonomů, sociologů či historiků, z nichž se většinou novináři rekrutují. Aniž by to tito odborníci chtěli a často si i toho byli vědomi, přizpůsobují svou řeč svému oboru a řeči politiků, přijímají jejich hru. Skutečnost se tak redukuje na omezený výsek skutečnosti. Vaculík ovšem nic takového nedělá a na své řeči trvá, jakkoli je také stylizovaná a moderní dobou poučená. O co omezenější jsou politici a jejich komentátoři, o to moudřejší je Vaculík, který zarputile mluví řečí básníka, respektive člověka.

    Básník myslí srdcem
    Skrze fenomén Vaculíkových svébytných postřehů, srovnáme-li je s tím, jak je v novinách v drtivé většině reflektován svět, se tak můžeme poměrně snadno přesvědčit o tom, nakolik došlo k posunu interpretace skutečnosti ve prospěch vědotechnického jazyka, který člověk „neobývá“ a který je mu ve skutečnosti cizí.
    Vaculíkovy minifejetony jsou potom vlastně skvělými politickými komentáři o fungování obce v nejširším slova smyslu a zasahují čtenáře nikoli jen v hlavě, ale také v srdci, kterým básník, respektive člověk, především myslí či by myslet měl. Vaculíkova řeč tak mnohem přesněji pojmenovává, co kupříkladu znamená nešetrná ekologická aktivita, partajní a politické blábolení, kradení, lhaní a podvádění a jeho prognostiku si můžeme bez dalšího každý ověřit.
    Samozřejmě: Vaculík bojuje předem prohnaný boj, to, co říká, se rozbíjí o útesy respektive zdi nových továren a supermarketů stavěných doslova na zelené louce v klíně Beskyd obklopených lesy. A útěcha? Ta neexistuje, protože to jednou oproti předpokladu nemusejí všichni pochopit a nejspíše ani nepochopí. Jediné, co zbývá, je si uvědomit, že ani ty nejčernější vyhlídky neeliminují Boha, kterého Vaculík často tak zoufale nepostmoderně připomíná. O tom se ale v novinách sotva dočteme.
    A tak si myslím, že by se slušelo poděkovat, že svérázného Ludvíka Vaculíka máme a nadále si jej pěstovat. Už třeba jen proto, abychom si mohli kontrolovat, jestli ještě jeho moravské, zemité řeči rozumíme, a nebo také proto, abychom mohli monitorovat míru své politické vyschlosti. Nakonec třeba zbude z novin jen zábava, statistiky, grafy přesunu politických sil a Ludvík Vaculík, bojující s dilematem, zda borovičku na zahradě uříznout či nikoli. Doufám, že to nebude borovička poslední.



    nahoru
    WebarchivJsme na Facebooku
    100% obsahu spravováno systémem iRES.