Ludvík Vaculík - Hlavní stránka Ludvik Vaculik
* 23.7.1926     † 6.6.2015
PROZAIK, FEJETONISTA a PUBLICISTA
 

Sborník k 85. narozeninám / Matěj Matela


  Domů

 -> Životopis
 -> Sborník k 50. narozeninám
 -> Články k 80. narozeninám
 OBNOVIT Sborník k 85. narozeninám
  • Ivan Kadlečík
  • Markéta Goetzova-Stankiewicz
  • Václav Cílek
  • Ota Filip
  • Jaroslava Jiskrová
  • Martina McLenehanová
  • Jaroslav Kos
  • Jiří Gruša
  • Petr Hrudka
  • Ivan Klíma
  • Matěj Matela
  • Vilém Prečan
  • Jindřich Dvořák
  • Jiřina Šiklová
  • Eva Tomková
  • Václav Vacek
  • Jan Šimsa
  • Michr
  • MKMK
  • Petr Vavruch
  • Hana Kolářová
  • Miroslav Heindl
  • Agneša Kalinová
  • Milan Schulz
  • Renata Kalenská
  • A.J. Liehm
  • Eva Šerá
  • Petr Burda
  • Matthias Franz
  • Tomáš Vostřák
  •  -> Články na rozloučenou
     -> Tvorba
     -> Edice Petlice
     -> Charta 77
     -> Lidové noviny
     -> Literární noviny
     -> Časopis Obsah
     -> Fejetony
     -> Vydáno v zahraničí
     -> Bibliografie
     -> Rozhovory
     -> StB
     -> Další texty
     -> Video
     -> Fotografie
     -> Vystavy
     -> Prameny
     -> Odkazy
     -> O webu

    Matěj Matela

     --

    Sekyra, říjen, husle...

      Není, myslím, vůbec jednoduché napsat zamyšlení tohoto typu, jakousi úvahu, přání, aby text neobsahoval ani náznak, ani špetku patosu. Aby pisatel nesklouznul k typickým frázím nepřiměřeně velebícím oslavence a aby to vůbec mělo nějaký smysl (ani by nemusel být „vyšší”, stačí obyčejný smysl). Copak, psal-li bych přání někomu jinému, vem to čert! Ale postavit tyto mé amatérské literární snahy před oči člověku, který mě v této oblasti ovlivnil více než kdo jiný? Skoro drzost… Tož do toho.
      Člověk si za svůj život vytvoří jakýsi světonázor, obvykle složený z ohromného množství názorů a pohledů různých lidí, ať už ze svého okolí, rodiny, apod. Anebo se člověk jaksi spřátelí s určitými postoji veřejně známých osobností. S názory pana Ludvíka Vaculíka se „přátelím” více jak deset let a pořád si máme co říct. Jsou totiž neotřelé, nepodbízivé, někdo by řekl „proti proudu”, ale já bych je definoval jako jednoduše „správné”. Nejsou světové (to je označení hrozně neosobní a z oněch světových názorů nikdy nic dobrého není), myšlení pana Vaculíka sídlí na vyšší příčce – jsou především lidské… ovšem v tom pravém slova smyslu.
      Teď by se čekalo, že začnu vyjmenovávat oblasti, kde oslavenec vyniká, v čem je slavný. Dělat to určitě nemíním, učinily tak stovky přede mnou a přijde jich jistě ještě fůra, daleko kompetentnějších a fundovanějších lidí (až na výjimky). My všichni víme, proč pan Vaculík nějakým způsobem figuruje v našich životech, ať už se jedná o pondělní nedočkavost na úterní Lidové noviny nebo o jedinečné pocity z četby prózy. Já si na něj kupříkladu vzpomenu vždy, když sekám dřevo či trávu, když poslouchám anebo hraju moravské lidovky, když vidím nějakou nesprávnost v životě („Co by na to řek’ Vaculík”, pomyslím si v takových okamžicích), jeho knihy mi – nevím proč – evokují čas podzimu: a to je velká část mého času, přičtu-li k těmto ještě další a další. Každý zde má k němu vyvinutý zvláštní osobní vztah, který je písmem i slovem jednoduše nepřenositelný, jako zde můj, všichni víte, o čem mluvím. Máme ho prostě rádi.

      Pane Vaculíku, dosud jsem používal třetí osoby, dovolte, abych ke konci přešel k druhé. Za svou osobu Vám ještě jednou gratuluju a přeju vše nejlepší k osmdesátým pátým narozeninám. Ovšem zejména poděkujte paní Jankové, za to, že mě doslova dokopala (někdy je to třeba), abych sedl a něčím Vám zde do sborníku také přispěl. Tož jsem tu něco napsal a doufám, že to není až zas tak špatné.

                                                                                                                                                        Matěj Matela

     -- 92 kB --

    nahoru
    WebarchivJsme na Facebooku
    100% obsahu spravováno systémem iRES.