Ludvík Vaculík - Hlavní stránka Ludvik Vaculik
* 23.7.1926     † 6.6.2015
PROZAIK, FEJETONISTA a PUBLICISTA
 

Sborník k 85. narozeninám / Jan Šimsa


  Domů

 -> Životopis
 -> Sborník k 50. narozeninám
 -> Články k 80. narozeninám
 OBNOVIT Sborník k 85. narozeninám
  • Ivan Kadlečík
  • Markéta Goetzova-Stankiewicz
  • Václav Cílek
  • Ota Filip
  • Jaroslava Jiskrová
  • Martina McLenehanová
  • Jaroslav Kos
  • Jiří Gruša
  • Petr Hrudka
  • Ivan Klíma
  • Matěj Matela
  • Vilém Prečan
  • Jindřich Dvořák
  • Jiřina Šiklová
  • Eva Tomková
  • Václav Vacek
  • Jan Šimsa
  • Michr
  • MKMK
  • Petr Vavruch
  • Hana Kolářová
  • Miroslav Heindl
  • Agneša Kalinová
  • Milan Schulz
  • Renata Kalenská
  • A.J. Liehm
  • Eva Šerá
  • Petr Burda
  • Matthias Franz
  • Tomáš Vostřák
  •  -> Články na rozloučenou
     -> Tvorba
     -> Edice Petlice
     -> Charta 77
     -> Lidové noviny
     -> Literární noviny
     -> Časopis Obsah
     -> Fejetony
     -> Vydáno v zahraničí
     -> Bibliografie
     -> Rozhovory
     -> StB
     -> Další texty
     -> Video
     -> Fotografie
     -> Vystavy
     -> Prameny
     -> Odkazy
     -> O webu

    Jan Šimsa

     --

    Jak měl Ludvík Vaculík opět pravdu
     
    Před čtyřiceti lety jsem stál po rušném nedělním dni u okna horácké evangelické fary. Měl jsem pěkný výhled na prosetínskou náves. Tu sem vjelo osobní auto a z něho vystupovaly dvě manželské dvojice: Luděk Pachman, jeho žena Evžénie, Ludvík Vaculík, jeho žena Marie, řečená Madla. "Máme hosty," jsem volal na svou ženu Milenu. Tak začala pozoruhodná řada událostí, která začala právě tímto setkáním a navíc mým hlubokým pocitem osiřelosti.
     Od tohoto setkání jsem čekal od obou mužů slovo naděje a pronikavého rozboru celonárodní situace. Nyní jsem měl dojem, že sice to jsou "naši lidé", ale že jejich dostřel nepřevýší dostřel mých celoživotních přátel, jak jsem je znal z Akademické Ymky nebo z církve a jak jsem se s nimi při setkání utvrzoval v určitém pojetí vztahu ke světovému dění.
     K nejbližším událostem ovšem patřila i nečekaná energická návštěva církevního střediska, kde jsem s vybranými představiteli církve pracoval na novém církevním zřízení. Nečekaní hosté mne překvapili tím, že jejich ženy zůstaly sedět v osobních autech a muži, převážně bez košil, prošli celým střediskem. Jeden z našich spolupracovníků poznamenal, když hosté odešli a odjeli se všemi těmi auty, že jednoho z nich zná od soudu ze Vsetína. Hlavnímu našemu "mluvčímu" vysvětlovali, že je zajímalo, jak toto církevní středisko vypadá. Jako vysvětlení jsem navrhl, že jsem na korespondenčním lístku do Luhačovic pozval k návštěvě Pachmanovy a Vaculíkovy právě sem, až tu budu. Dodatečně jsme ocenili pružnost naší bezpečnosti, i když ne dokonalou informovanost.
     Pak jsem - 21. srpna 1971 - navštívil Luhačovice a s Pachmanovými a Vaculíkovými prožil celé odpoledne v rozhovoru. Nepochybovali o tom, že lístek četl někdo "povolaný" a já jsem slíbil, že od psaní korespondenčních lístků posílaných před závažným setkáním s uvedením data a místa ustoupím. Už mne na určité risiko takových lístků upozorňoval církevní historik, prof. Rudolf Říčan, i když připouštěl, že "orgány" zajímají více zalepené dopisy. V rozhovoru s těmito, luhačovickými přáteli došlo k domluvě oslavy "stříbrné svatby" manželů Pachmanových.
     K této svatbě nakonec nedošlo, ale splnila se Vaculíkova předpověď: "Když už to s tebou Evžénie vydržela dvacetpět let, tak bys ji mohl pozvat do vinárny a když už u toho musíš mít svědky, tak jednoho nebo dva přátele, třeba mne s Madlou. Ale ne, ty musíš mít u toho řadu lidí, faráře,  policii tajnou, policii veřejnou, tiskové agentury, fotografy..."
     I tentokrát měl Vaculík pravdu, všechno to Pachmanovi u své stříbrné svatby měli a jako faráře, který však mohl promluvit až k půlnoci, měli mne a při vyzvednutí šachisty na policajtůře se osvědčil i tentokrát Jiří Hanzelka. Ale byli u toho i Ludvík a Madla. A Ludvík zvýšil dramatické napětí, když například mne zadržel, abych něco předčasně neříkal a nechal historika Jana Tesaře tasit šavli a pronést s vlasteneckou šerpou přání blaha nejen jubilujícímu velmistrovi, ale celému národu, ba celému světu.
     Pachmanův popis událostí v jejich vile se leckterému z mnoha účastníků zdál chudý. On ovšem velkou část večera strávil v Bartolomějské ulici.
     Požehnání stříbrné svatby písemně vyhotovil arcibiskup Tomášek a farář u sv. Havla neztratil státní souhlas k duchovenské činnosti....

    Jan Šimsa

     -- 111 kB --

    nahoru
    WebarchivJsme na Facebooku
    100% obsahu spravováno systémem iRES.