Ludvík Vaculík - Hlavní stránka Ludvik Vaculik
* 23.7.1926     † 6.6.2015
PROZAIK, FEJETONISTA a PUBLICISTA
 

Sborník k 85. narozeninám / Eva Šerá


  Domů

 -> Životopis
 -> Sborník k 50. narozeninám
 -> Články k 80. narozeninám
 OBNOVIT Sborník k 85. narozeninám
  • Ivan Kadlečík
  • Markéta Goetzova-Stankiewicz
  • Václav Cílek
  • Ota Filip
  • Jaroslava Jiskrová
  • Martina McLenehanová
  • Jaroslav Kos
  • Jiří Gruša
  • Petr Hrudka
  • Ivan Klíma
  • Matěj Matela
  • Vilém Prečan
  • Jindřich Dvořák
  • Jiřina Šiklová
  • Eva Tomková
  • Václav Vacek
  • Jan Šimsa
  • Michr
  • MKMK
  • Petr Vavruch
  • Hana Kolářová
  • Miroslav Heindl
  • Agneša Kalinová
  • Milan Schulz
  • Renata Kalenská
  • A.J. Liehm
  • Eva Šerá
  • Petr Burda
  • Matthias Franz
  • Tomáš Vostřák
  •  -> Články na rozloučenou
     -> Tvorba
     -> Edice Petlice
     -> Charta 77
     -> Lidové noviny
     -> Literární noviny
     -> Časopis Obsah
     -> Fejetony
     -> Vydáno v zahraničí
     -> Bibliografie
     -> Rozhovory
     -> StB
     -> Další texty
     -> Video
     -> Fotografie
     -> Vystavy
     -> Prameny
     -> Odkazy
     -> O webu

    Eva Šerá

    Podhradí, 22.7. 2011

    Vážený pane Vaculíku,
    je mi ctí a velkou radostí, že Vám mohu tímto způsobem popřát všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví k Vašim narozeninám.  
    Mám velmi ráda Vaše myšlenky, úvahy a kritický duchaplný humor v knihách a článcích, které jsem doposud přečetla.  I když se mi v mnoha případech zdá, že tento humor není míněný původně jako humor, ale jedná se spíše o zdravý a ulehčující nadhled nad až skoro zoufalými situacemi a děním v naší společnosti.
    Jeden Váš text ale je pro mě nejkrásnější. Je to článek z Lidových novin s názvem Královec. Pocházím totiž jako Vy z Valašska, konkrétně z Valašských Příkaz a místa, které v článku popisujete, jako Ploštiny nebo jak my tomu březovému hájku říkáme Březina, velmi dobře znám.
    Je to totiž jedno z mých nejbližších míst a to také věděl můj muž, takže mě tam požádal o ruku. Bydlím sice už 5 let v malé dědince  Podhradí u Luhačovic, ale procházka po hřebeni Královce a chvilka ticha v Březině s pohledy na „tarahúnské kopce“ a pak dál na Slovensko, má pro mě vždycky velmi hluboký a energií nabity prožitek.   
    Ve zmíněném fejetonu píšete, že „…nepovíte, kde ten Královec je, protože by tam všeci začali jezdit“. Tak trochu jsem se cítila poctěna, že patřím mezi ty, kdo toto místo zná a úplně jsem se s touto větou ztotožnila. Kouzlo Královce totiž můžeme snad pocítit jen my, kdo jsme pod těmito kotáry žili nebo žijeme. Můj tatínek ve svých 67-letech vyjede vždycky v létě se svým bratrancem a naším strýcem Jožú Slánským (80 let), Mistrem kolářským, na traktoru na královecký hřeben, povozíja sa a potem si udělajú smaženicu z hřib, spíja nebo vykládajú, jak to bylo dřív, když tu pásly krávy.
    Pane Vaculíku, vždycky se dívám, jestli Vás neuvidím na Mikulášském jarmeku v Klobúkoch třeba zpívat s Mužákama v muzeu nebo u Burešů „vzadu u vína“, ale zatím jsem neměla to štěstí. Pokud by se mi to někdy povedlo, bude mi velkou ctí, pokud Vás budu smět oslovit a pozdravit „naživo“, neboť jste pro mě člověk s názory, s kterými se i já ve svých 34 letech ztotožňuji (např. averze vůči zahlcení elektronickou komunikací a všemožným globálním propojením – i když je i já využívám…).  Obdivuji, že to co si myslím nebo v mysli zatím řeším, někdo tak chytře a s neotřelým humorem popsal. Ale vím, že jste člověka také velmi skromný a nemáte rád vzletná slova, takže se dál rozepisovat nebudu, abyste mi ještě nezačal nadávat.
    Takže ještě jednou všechno nejlepší.
    Z Podhradí u Luhačovic zdraví
    Eva Šerá 


    nahoru
    WebarchivJsme na Facebooku
    100% obsahu spravováno systémem iRES.