Ludvík Vaculík - Hlavní stránka Ludvik Vaculik
* 23.7.1926     † 6.6.2015
PROZAIK, FEJETONISTA a PUBLICISTA
 

Fejetony / 2015 Další tisíce. Jonáš a obluda.


  Domů

 -> Životopis
 -> Sborník k 50. narozeninám
 -> Články k 80. narozeninám
 -> Sborník k 85. narozeninám
 -> Články na rozloučenou
 -> Tvorba
 -> Edice Petlice
 -> Charta 77
 -> Lidové noviny
 -> Literární noviny
 -> Časopis Obsah
 OBNOVIT Fejetony
  • Čsl. fejeton/fejtón 1975-1976
  • Čsl. fejeton/fejtón 1976-1977
  • Čsl. fejeton/fejtón 1977-1978
  • Hodina naděje
  • Čsl. fejeton/fejtón 1978-1979
  • V.Havel:Fejetony Ludvíka Vaculíka
  • Jaro je tady
  • Srpnový rok
  • Stará dáma se baví
  • Nad jezerem škaredě hrát
  • Poslední slovo
  • 2009 Tisíce slov
  • 2008 Dřevěná mysl
  • 2012 Říp nevybuchl
  • 2015 Další tisíce. Jonáš a obluda.
  • 2015 Jsme v nebi
  • Jaro je tady 1968-2014
  •  -> Vydáno v zahraničí
     -> Bibliografie
     -> Rozhovory
     -> StB
     -> Další texty
     -> Video
     -> Fotografie
     -> Vystavy
     -> Prameny
     -> Odkazy
     -> O webu

    2015 Další tisíce. Jonáš a obluda

     --

    Vydává Nakladatelství Atlantis
    Ediční řada: Spisy Ludvíka Vaculíka
    Fotografie Ludvík Vaculík, Petr Kotyk, Jan Vaculík; ilustrace Miroslav Liďák
    316 s., vázaná s přebalem, 135 x 210 mm
    2015, 1. vydání tohoto souboru
    ISBN: 978-80-7108-307-8, 331. publikace
    EAN: 9788071083078


    Svazkem Další tisíce pokračuje svazek Tisíce slov. Obsahuje autorovy fejetony a texty publikované většinou v samizdatu v letech 1977–1990, kapitoly z dosud nepublikovaného rukopisu Stará postel, záznamy Státní bezpečnosti, dobové fotografie, jmenný rejstřík.

    Z autorovy záložky k Tisícům slov: „Krom opravy nějakých chyb či nepřesností a několika škrtů pro stručnost jsem nic neměnil. Redakce tu chtěla ze své zakořeněné dokumentaristické povahy mít rejstřík zmíněných osob. Dohodli jsme se, že tu budou jen ty, jichž se líčené děje týkají.“ 

    Na záložku Dalších tisíců autor napsal: „Já jsem zapomněl, že to mají být dva díly! Když mi teď redakce poslala úplný výčet toho, co jsem vybral do tohoto svazku, hleděl jsem na to jako na cizí, neznámý text. Proč já jsem psal o Šimečkových botách a co jsem měl s Mlynářem? Víte vůbec ještě, kdo to byl? A já že byl v Trondheimu? Vzpomínám si akorát na ten Zatykač: to bylo dobré! To byla stokoruna s portrétem pachatele.

    Moje nakladatelství se o mé věci stará líp než já sám. Já nevím: stojí ty mé psaniny ještě teď za připomenutí? Čtu ty titulky jako cizí příhody, události, situace. Uvědomuju si zas, nač jsem myslel už mockrát: že mně není ničeho líto, nic bych nechtěl prožívat znovu, nestýská se mi po ničem. Naopak, jsem rád, že je to pryč: ten můj dělnický škarbal jako moje rady anglické vládě. A bývám někdy rád, že jsem se nestal nikým, na nic nekandidoval a nemá mne nikdo za co vyšetřovat. Mějte se dobře. Ludvík Vaculík“


     -- 103 kB --

    nahoru
    WebarchivJsme na Facebooku
    100% obsahu spravováno systémem iRES.