(Ludvík Vaculík: jaro je tady. Fejetony z let 1981 - 1987. Praha, Mladá fronta 1990. 262 s.) Sebrané spisy - úvod knihy
"Odhadněte můj věk," pravil mladý poručík, "a můžete si vypočítat, kolik mi bylo, když vy jste byl na vrcholu kariéry. Co jsem tehdy o vás mohl vědět? Ani teď nevím skoro nic." - Mínil svá slova v dobrém. Chtěl říct, že není předpojatý z minula, mé staré činy ho nezajímají, zajímá ho mé dnešní jednání, konkrétně ten prádelní koš věcí z domovní prohlídky.
Mé dnešní jednání však je pokračováním mého starého sporu, vím to už jenom já a pár mých starých spolupachatelů. Ti noví mladí vyšetřovatelé, stojící na začátku své špatné cesty, přišli do našeho kina pozdě a nic než těžká osobní zkušenost nemůže je přimět, aby se zajímali o zmeškané díly filmu. Hovor o tom s nimi nemá cenu, styk není užitečný, patří se jim vyhnout, a vůbec: předmět našeho starého sporu snad i zvetšel a rozpadá se nám už v rukou. Také nám musejí přijít noví lidé s novou formulací své potřeby, a my? My s novými díly pro ně, leda. -Ale mezi sebranými spisy, jichž je plný koš, není bohužel ani jeden můj.
Nenapadá mi teď na tomto místě nic lepšího než vylíčit, jak jsem holil našeho Jana. Přišel k nám a pravil, že se míní dát vyfotografovat na občanský průkaz. "Ale nejsi oholený," řekl jsem. "Už zas? Vždyť jsem se holil včera!" - "Jo, chlapče, to budeš už muset každý den," pravil jsem s myšlenkou o tom, jak si člověk postupně na sebe pevně obléká celý svůj osud, zapínaje jeden drobný knoflík za druhým zdánlivě nezávazně. "Víš co, já tě oholím!" řekl jsem a Jan se začal usmívat. "No vidíš," potěšila se madla, "tata tě oholí a ty místo něho podřízneš ty dveře, ať se mi ten koberec pořád neshrnuje..." Čekal jsem, zda ještě dodá, a ona dodala: "On má tata moc práce pořád."
Běžel jsem do koupelny, přinesl mýdlo, štětku a holicí strojek. Jan se posadil na židli doprostřed kuchyně, pod krkem ručník. Začal jsem ho mydlit. Ještě jsem nikoho neholil než sebe, je to mimořádný pocit. "To je pohodlí, co?" řekl jsem. Jan porušil grimasu pozornosti, řka: "Myslím však, že na tom prodělám, protože to není ekvivalentní tomu řezání dveří." Využil jsem škvíry a zajel mu štětkou do pusy. Řeč ho přešla. "Žádné dveře," pravil jsem, "oholíš mě na smrtelné posteli." Jeho vousy téměř nebylo třeba řezat, lezly pod štětkou. Jenom jsem je žiletkou tak lehce shrnoval. Potom jsem mu přistřihl do špičky tzv. knír. Umyl jsem mu tvář. Strhl jsem ručník a práskl jím do vzduchu. "Hotovo, pane." Obsah knihy: 1981
Trest
Sebrané spisy
jaro je tady
Tutura dvě
Fejeton (pankreatitida)
Fejeton (po operaci)
Moštování
Raději o hnoji 1982
Poznámka o naději
Šimečkovy boty
Jaro je tady
Hňup z kaštýla
Několik dementi
Vůně června
Letní stíny
Srpnový den
Konec léta
O věrném přátelství Amise
Podzim u nás
Prosinec 1983
Redukce knihovny
Sněh
Jaro je tady
Dělnický škerbal
Domov
Senoseč
Černoši v Brumově
Srpnový den
V letadle
Prohlášení zaživa
Podzimní
Už je, chlapci, malý termín 1984
Psáno pro Listy
Ballerinnerung
Jaro je tady
Zpráva od Holého vrchu
Poznámka k rakovině
Čí je svět
Léto v Trondheimu
Srpnový den
Poznámky o hříchu
Albertův puč?
Říční výletní loď
Pokles rozumu 1985
Můj stůl v Belvederu
Obecní dům
Jaro je tady
Naše Evropa
Espreso na Můstku
Pipanovci mají potíž
Starý Valdek
Srpnový den
Kajetánka
Na účet podniku
Berjoska
Příkopy dnes 1986
Kavárna Union
Slova
Jaro je tady
Teror velký a malý
To je dobře
Český zápor
Co jsem dostal
Srpnový den
V důchodu
Několik rad anglické vládě
Našim herečkám
Podzimní cesta krajinou 1987
Kopyrajt na život
Historická chvíle
Jaro je tady
Veselé velikonoce
Jarní vítr
Mé fyziky
Letní tramvaj
Srpnový den
Proč píšu
Naše slavnosti
Podvody kolkolem
Počkejte doma...! 1988
Žlutý papír
|
