(Ludvík Vaculík zpívá, čte své fejetony a průvodním slovem opatřil)
Druh nosiče: MC
Vydavatel: © Supraphon 1993
STEREO 11 1863-4 911 Seznam skladeb: 1. Už sa jaseň blíží pomalučky 3:22
/text posledních 2 slok L Vaculík/
2. U nás na Moravě (fejeton) 5:55
3. Ej, Košute, Košute 1:45
4. Vyjdi ně, slunéčko, nad zálesí 3:57
5. Dyž sem byl malučký 2:08
6. Už je, chlapci, malý termín (fejeton) 8:24
7. Zešli zme sa třé mladenci 4:00
8. Aj, dobře to král Šalamún znamenál 2:00
9. Presmutná neděla (maďarská lidová) 2:17
/slovenská verze/
10. Smutná neděle (maďarská lidová) 2:16
/slovenská verze - text: K Šiktanc/
11. Pravili předkové naši 1:00
12. Poručál rozkazač 3:12
13. Už jedenkráť ten čas přišel 3:42
14. Císařu Františku, malú krajinu máš 3:05
15. Ladění (fejeton) 4:22
16. Jabléčka už dozrávájú 2:32
17. Radosti, radosti 2:54
(text poslední sloky L Vaculík) Úprava písní: Jan Rokyta Spoluúčinkují:
Cilka Vaculíková - sólo zpěv (16)
Jan Rokyta - cimbál (3,4,6,11)
Jiljí Dybal - violoncello (4) Ostravská cimbálová muzika TECHNIK (1,5,7-10,12-14,16,17)
primáši: Miroslav Hlosta a Jiří Crha Hudební režie : Vladimír Studnička
Zvuková režie : Ivo Roubal Nahráno ve studiu Českého rozhlasu Ostrava v květnu 1991 až únoru 1993
Vydáno ve spolupráci s Lidovými novinami Sleeve-note: Radosti, radosti ….
Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově "Ladění" Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly : " Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami" byl "hit" jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už zmizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně!
A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím ! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která "všecky mosty zebrala, ten poslední nechala", a ten most byla ta písničky. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta.
On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té "sametové" revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil ! Ale zazpívat si z valašskou muzikou - to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali.
Ludvík Vaculík
|
