Ludvík Vaculík - Hlavní stránka Ludvik Vaculik
* 23.7.1926     † 6.6.2015
PROZAIK, FEJETONISTA a PUBLICISTA
 

Další texty / O knihovně


  Domů

 -> Životopis
 -> Sborník k 50. narozeninám
 -> Články k 80. narozeninám
 -> Sborník k 85. narozeninám
 -> Články na rozloučenou
 -> Tvorba
 -> Edice Petlice
 -> Charta 77
 -> Lidové noviny
 -> Literární noviny
 -> Časopis Obsah
 -> Fejetony
 -> Vydáno v zahraničí
 -> Bibliografie
 -> Rozhovory
 -> StB
 OBNOVIT Další texty
  • Obrodný proces v Semilech
  • O knihovně
  • Pedagogický Eros (povídka)
  • Jediná korespondence s Hrabalem
  • Komunismus je bití
  • Obrana bytu
  • To do země nepatří
  • Elegance přechodníku
  • Moje Evropa
  • Velmi vážený starý pane
  • Laudatio Ivanu Klímovi
  •  -> Video
     -> Fotografie
     -> Vystavy
     -> Prameny
     -> Odkazy
     -> O webu

    Co napadne spisovatele Ludvíka Vaculíka a jeho ženu Marii, když se řekne veřejná knihovna

     --

    (MEIER, Jan. Co napadne spisovatele Ludvíka Vaculíka a jeho ženu Marii, když se řekne veřejná knihovna. Čtenář, 1995, roč. 47, č. 5, s. 171.)

    L. Vaculík: S veřejnou knihovnou jsem se seznámil jako chlapec, když jsem se naučil číst a samostatně už četl knížky, to znamená od třetí čtvrté třídy obecné, a chodil jsem do školní knihovny. Později jsem několikrát navštívil i obecní knihovnu v Brumově. Pak jsem chodil do knihovny městské ve Zlíně. Jinak jsem byl pořád zavalený literaturou, která se na mě z okolí skoro sesypávala. Internát, škola, studenti, každý něco čte a jeden od druhého slyší - četl jsi to a to, slyšel jsi o tom a o tom...? Dále jsem měl k dispozici knihovnu paní učitelky, která byla členkou a odběratelkou Družstevní práce. Později jsem už byl s literaturou tak dalece ve styku, že jsem toto veřejné zařízení už tolik nepotřeboval. Myslím si, že knihovny mají velký význam, čím dál větší. Lidi budou mít asi nějaký čas - kdo ví, jak dlouho méně peněz na knihy. Přitom zrovna lidi, kteří mají knihy rádi - už z té povahy jaksi plyne - že ti nejdou zrovna za penězi, za podnikáním, za ziskem a kniha jim bude vzácnější, a knihovna pro ně bude tím užitečnější.

    M. Vaculíková: Pro mě veřejná knihovna znamená asi metr a půl Jiráska, metr a půl Třebízského, protože to bylo mé dětské čtení kolem třinácti čtrnácti let. Tu knihovnu, jsem z malé obce, vedl náš známý, bankovní úředník, a ten už věděl, v kterých místech jsem. Vždycky mi to nesl napřed a říkal, už s tím budeš za chvíli hotová. To mě přivedlo k tomu, že když si všichni dělali legraci z Jiráska, podceňovali ho - v éře Nejedlého, jehož "podpora" Jiráska budila až odpor - tak já jsem trochu trpěla, protože tahle četba byla rozhodující pro můj vztah k dějinám. Já teď v Dobřichovicích chodím přes most přes Berounku a slyším dusot rytířů, protože se mi to kdesi odvíjí. Ten pocit zůstal, takže v každé knihovně láskyplně nadechnu vzduch. Když jdu a vidím ty plné regály, tak mě cosi blaženého obleje.


     -- 1494 kB --

    nahoru
    WebarchivJsme na Facebooku
    100% obsahu spravováno systémem iRES.